9.duben 2015
Vezměme si standardní postu při dotačním projektu na menší obci. Ta,
řekněme, požádá o dotaci Regionální radu. Splní podmínky pro její udělení a
zpracuje tedy celou dokumentaci. Pro jistotu požádá poskytovatele dotace, aby
před tím, než dojde k faktickému zahájení projektu, zkontroloval, zda vše
proběhlo v souladu se zákony, směrnicemi, podmínkami dotace. Výsledkem
kontroly je zjištění, že vše je v pořádku a nic nebrání čerpání dotace.
Menší obec má radost, její představitelé také, zrekonstruují díky tomu
například chátrající domov seniorů.
Po dokončení projektu požádají toho, kdo jim dotaci udělil, a kdo již
projekt jednou kontroloval, o proplacení uznatelných nákladů. Projekt znovu
projde kontrolou. A hle – nezřídka se stává, že stejná instituce ve stejném
projektu, najde najednou chybu a požaduje vratku (přičemž obec musí
předpokládat, že následně přijde ještě Finanční úřad a bude chtít „pokutu“).
Anebo také ne. Je klidně možné, že poskytovatel dotace finanční prostředky
proplatí s tím, že nenalezl nic, co by bylo špatně. Může si starosta
takové obce oddechnout? Nikoli. Stále je vlastně na začátku. Následně totiž
může přijít kontrola například z Ministerstva financí, která se neztotožní
s názorem poskytovatele dotace, najde chybu, a udělí pokutu. Jak je možné,
že do té doby nikdo chybu neodhalil, je jen jednou z mnoha otázek.
Mimochodem – když už jsme u kontroly z Ministerstva financí – to se necítí
vázáno například ani zjištěním Úřadu na ochranu hospodářské soutěže a i pokud
například tato kontrolní instituce nezkonstatuje pochybení, Ministerstvo financí
je schopno zjistit pravý opak. Zvláštní. A pak je opět vyměřena pokuta (kterou,
mimochodem, díky systému, požaduje ten, kdo několikrát nic neobjevil, tedy
poskytovatel dotace). A když už nic nezjistí Ministerstvo financí, je tu ještě
například Nejvyšší kontrolní úřad a některé další instituce, které provádí
kontrolu a vyměřují sankce. Několik dalších let poté, co projekt začal sloužit
svému účelu, aniž by byl předražen, či v něm byla jiná zásadní chyba, se
starostové musí obávat toho, že si na ně „vzpomene“ někdo, kdo si přijde udělat
kontrolu.
Kontroly jsou zásadní zátěží
především pro malé obce
Kromě samotného nesystémového řešení, nejednotné metodiky, nejednotného
výkladu zákona, je navíc potřeba zdůraznit také to, že všechny tyto „kontroly“
zásadně administrativně (i finančně) zatěžují obecní úřady, což obzvláště na
menších městech může být velký problém. Známy jsou i příklady, kdy jedna
kontrola čekala na to, až skončí předchozí, a bude jí tak moci poskytnout
podklady pro kontrolu, které měla do té doby ona. Absurdní.
Nebavíme se zde přitom o nějakých pochybeních, která by znamenala špatné
hospodaření s dotacemi, jejich zneužívání, či jiné nekalé aktivity. Jsou
to mnohdy „chyby“ čistě administrativní, drobnosti – například chybějící
podpis, špatně pojmenovaná příloha, prošlé potvrzení a podobně. Ani taková
pochybení by se neměla opomíjet a chápu, že je třeba být v tomto ohledu
pečlivý a důsledný. Na druhou stranu – zjistit by je měla již první kontrola a
trest by měl být adekvátní pochybení.
Neříkám poprvé, že v kontrolních mechanismech dotací jsme jako stát
v minulosti zásadně selhali a je trestuhodné, že v tomto nesystému
pokračujeme dále. Zásadní chybou při kontrole evropských dotací je nejednotná
metodika, nejednotný výklad podmínek udílení dotací, jejich čerpání, ale také
příliš velké množství úřadů a institucí, které kontrolu mohou provádět, navíc
bez jejich efektivní spolupráce.
Jedna kontrola na jednu dotaci
Má tento současný stav nějaké řešení? Má – a i na něj upozorňuji již
dlouho a věřím, že současná diskuse v Poslanecké sněmovně povede až
k tolik potřebné změně legislativy, díky čemuž budou moci starostové a
starostky v klidu spát bez obavy z toho, že jakákoli dotace pro ně
může znamenat nemalé problémy, trestní stíhání, zničení politického i
soukromého života.
Dotační titul na obci či městě, stejně jako na kraji či kdekoli jinde by
měl být kontrolován vždy jen jedním určeným orgánem s jasně danou
metodikou a výkladem zákonů. Další případné kontroly by se již neměly zaměřovat
na samotné příjemce dotací, ale na ty, kdo je kontroloval.
Jsem přesvědčen o tom, že tato systémová změna by pomohla jak starostům a
starostkám, ale také by pomohla pročistit celkové prostředí dotačních titulů a
jejich čerpání v České republice. A vedla by k efektivnější práci
s dotacemi, transparentnějším postupům, a velkým finančním úsporám.
Mgr. Václav Horáček
Budeme Vám zasílat odkazy na nové články na webu. Neunikne Vám žádná novinka!
Odhlášení lze provést z každého příchozího e-mailu.